|
 |
|
|
|
 |
|||
|
|
|||
|
počet návštěvníků od 21. 11. 2004 |
|||
|
|
|||
|
||
|
|
|
||||||||||||||||||||
|
|
|
KVANTOVÉ VĚDOMÍ Praktická příručka kvantové psychologie. „Jsou knihy, které čtenáře informují, a jsou knihy, které čtenáře změní . Kvantové vědomí činí obojí – a mnohem více. Dr. Stephen Wolinsky odkryl tajemství a roviny kvantového světa a vyjadřuje je srozumitelným způsobem, zakládajícím se na přímé zkušenosti. Kvantové vědomí probouzí k životu prastarou moudrost, že jsme všichni přímo spojeni se srdcem vesmíru, a tím nás Dr.Wolinsky vede mimo jakékoliv rozštěpení k osobní svobodě.“ Dr. F. David Peat „Dr. Wolinsky je představitel vznešené a krajně vyzrálé integrace moderní fyziky, buddhistické moudrosti a západní psychologie.“ Dr. Carl Whitaker Dr. Stephen Wolinsky nám mimo jiné v této knize poskytuje více než 80 praktických cvičení, která lze provádět samostatně, ve dvou nebo ve skupině a která nás vedou do nových světů vědomí. |
|
|
|
|
|
|
|
Novinka pro hledající, terapeuty, guruy, léčitele, duchovní učitele, psychology a další...!
Kvantové vědomí je nádherně jednoduchý systém možností vnímání reality.
Praktikující čtenář prožije stavy, po kterých možná již léta toužil – zde je přímá cesta. Nemusíte dělat sáhodlouhá cvičení, trvající roky ... stačí chvilka... a ocitnete se ve stavu bez stavu, v čase bez času, prostoru bez prostoru ...
Kvantová fyzika je přitom vzorem.
Kvantové vědomí Vás kvantovými skoky dovede přímo k poznání.
K ukázkám z knihy:
Zde uváděné ukázky pocházejí spíše ze začátku knihy, abychom Vám nezamotali hlavu.
Nakonec se stejně dozvíte, že žádnou nemáte. |
|||||
 |
|||||
|
Ale po pořádku:
Z PŘEDMLUVY:
Dalo by se tedy říci, že skutečný problém psychoterapie spočívá v tom, odkrýt nejhlubší úrovně vlastní identity a poznat: „To jsi ty“, „Tat tvam asi“. Výsledkem je pocit čiré extáze a úlevy, osvobození od „nepravého já“, které nás svíralo jako hroznýš královský. Rámakrišna tento pocit prožil v okamžiku, kdy páchal sebevraždu a vrážel si do hrudi meč. Dokonce Graham Greene, jeden z nejpochmurnějších spisovatelů naší doby, zažil něco velmi podobného, když hrál s revolverem ruskou ruletu a kladívko dopadlo na prázdnou komoru. Je jasné, že tuto metodu nelze doporučit k obecnému použití.
Jak jinak toho lze dosáhnout? Zde nám Dr. Wolinsky předkládá výsledek svého dvanáctiletého sebepozorování. Vyvinul řadu cvičení – a ta tvoří páteř této pozoruhodné knihy – která umožňují každému inteligentnímu člověku „pracovat sám na sobě“ a dosáhnout výsledků.
Na Wolinském mi připadá vzrušující, že opětovně dokázal, že dobrý základní systém souřadnic umožní vystihnout problém a vyvinout zdravý smysl pro svobodu, onu sílu lidského ducha, která vyřeší jakýkoliv problém. Tak jako už James, Frankl, Maslow, Rogers a Assagioli nalezl Wolinsky novou a velmi originální cestu k uvědomění jedné z nejparadoxnějších pravd lidské skutečnosti, totiž okolnosti, že věta „mám svobodu“ je méně výstižná než věta „jsem svoboda“. Colin Wilson
A NYNÍ WOLINSKY:
V roce 1976 jsem vyrovnal své čakry, terapií podle Reicha dovedl své tělo k orgastickému vyvrcholení, sedával v „horkém křesle“ gestaltterapie, re-aktivoval jsem dramata svého dětství v psychodramatu, prozkoumával sub-osobnosti a stavy ega v psychosyntéze a transakční analýze, naučil se více než stovce meditačních technik, byl jsem „rebirthován“ a zpíval jsem Jméno Boží v několika různých jazycích.
Přesto jsem se cítil neúplně. Neměl jsem onen uklidňující pocit, že bych věděl, kdo jsem, nenašel jsem trvalou zkušenost sebe; nemohl jsem poukázat na neměnné Já. Sestával jsem nadále z různých já, která se měnila, kdykoliv jsem se dostal do jiného emocionálního stavu. V jednom okamžiku jsem se měl rád, v dalším ne. Jeden den jsem byl spokojený se svým životem, další den jsem byl neklidný.
* Při zkušenosti kvantového vědomí jde o to, otevřít dveře k větší skutečnosti, která nabízí širší kontext, do kterého můžeme „vevázat“ naši zkušenost. Namísto zakoušení bolesti, izolace, frustrace nebo odtrženosti jako stavů, které jsou samy o sobě absolutní, získává člověk cit pro větší celek, pro to, jak – v terminologii fyzika Davida Bohma – „vše je spojeno se vším“. Ačkoliv pocit spojenosti, dokonce neoddělitelnosti od ostatního stvoření, má tendenci přicházet a odcházet – člověk neprožívá kvantové vědomí 24 hodin denně – rozpouští periodická zkušenost vliv dřívějších omezených vzorců myšlení a přesvědčení. Už jen jediný přechod do kvantového vědomí může změnit trvale způsob, jak zacházíte s chronickými způsoby chování.
* Když jsem se pokoušel překlenout tuto propast sám pro sebe, chápal jsem tento proces jako procházení „úrovněmi vědomí“. Každá „úroveň“ má zvláštní chápání a zkušenosti, kterými člověk může procházet „cestou“ k další úrovni. Dalo by se to přirovnat k „oprávnění projít“, kdy se s každým novým, na zkušenosti založeným pochopením nějakého aspektu vědomí stáváme svobodnějšími, abychom se vydali k dalšímu aspektu vědomí či k další úrovni chápání. Těmto přechodům, jimiž se prochází, říkám „kvantové skoky“. Když se prochází nějakým aspektem vědomí, otevírají se nové přístupy, činí se nové zkušenosti, a pak lze pokračovat k dalšímu aspektu vědomí. Napočítal jsem sedm úrovní, ale toto číslo není nikterak absolutní. Odráží prostě stupně či roviny, které jsem zakoušel já.
* Z těchto důvodů kvantový přístup nezdůrazňuje integraci nepravých já z raného dětství; nezabývá se uváděním traumatu do nové souvztažnosti ke zdroji a neprogramuje nová přesvědčení. Kvantová psychologie se zajímá především o ono ty, které je za všemi těmito částmi, traumaty a nepravými já. Čirá zkušenost kvantového vědomí není skutečně o integrování čehokoliv; je o poznání a zakoušení základní jednoty – základní nepřítomnosti či vzájemného propojení všech částí mezi sebou. V této základní zkušenosti jednoty lze zakoušet pravou celistvost, která je ve skutečnosti kontextem všeho. A co je ještě důležitější: je to kontext, který tu už skutečně je... Jde o poznání toho, co jest, totiž společné jednoty, kterou všichni sdílíme. V tomto prostoru mizí problémy a vynořujete se vy. Jinými slovy, stáváte se pozadím, které se nikdy nemění, a problémy, ať jsou psychologického nebo emocionálního rázu, jsou nahlíženy jako proměnlivé popředí. Stručně řečeno: moderní psychologie se zajímá o popředí, kvantová psychologie se zajímá o pozadí. To neznamená popírání popředí, nýbrž nakonec jednotu popředí a pozadí. (Více o tom v kapitolách 9 a 10.)
* Z kvantové perspektivy není na lpění a ztotožňování nic „špatného“, jsou to prostě drobky z koláče lidského vědomí. Z pohledu osobní zkušenosti však lpění a ztotožňování vedou všeobecně k nevolnosti, nespokojenosti a dokonce bolesti. Když v zaměstnání odvedete špatnou práci (a to se stane nevyhnutelně každému alespoň jednou v životě) a pak se cítíte zahanbeně, hloupě, nekompetentně nebo prostě jen stísněně, ztotožňujete se se zaměstnáním způsobem, který způsobuje bolest. Pokud vás přemáhají pocity nedostatečnosti, když nějaká úloha, událost nebo interakce neprobíhá tak, jak si představujete, pak je to proto, že se na sebe díváte v podstatě jakousi trubičkou. Výsledkem je velice omezený a ohraničený smysl pro sebe sama, který navíc obvykle bývá i velmi křehký.
Kvantová fyzika nám umožnila odložit jednou provždy tyto trubičky a místo toho nám poskytla něco, čemu říkám „kvantová čočka“. Pohlížet na život touto kvantovou čočkou skýtá mnohem větší výhled než jsme zvyklí. Mění to i omezení, na nichž spočívá náš současný svět. Člověk by se téměř domníval, že vstoupil do transportního prostoru kosmické lodi Enterprise a najednou se tam odmaterializoval, aby se pak zase jinde složil dohromady. Tak i kvantová čočka funguje jako jakýsi transportér – to, co kdysi bylo jasně vyhraněným objektem nebo jasně vyhraněným tělesem se spoustou hmoty a váhou, se nyní stává zářivým vzorcem částic, které jsou schopny prolomit hranici prostoru a času.
Ale nejdřív to nejdůležitější. Než začneme zkoumat úchvatnější aspekty kvantového vědomí, musíme vybudovat základní stezky, abychom mohli vyměnit trubičku za kvantovou čočku.
* Během výuky na semináři v roce 1983 se mě jeden z účastníků zeptal, jak jsem dospěl k této filosofii. V roce 1976 mi bylo 26 a byl jsem nadšen ideou odstěhovat se do Indie a žít v klášteře, abych mohl pokračovat ve svém vnitřním hledání. Naneštěstí pro mne byl klášter, který jsem si k životu vybral, celibátní společenství. Ve 26 letech, s naplno fungujícími hormony, jsem byl jako jogín, kterého jsem viděl jednou na plakátu, jak sedí v meditaci, a nad jogínovou hlavou byla nakreslená bublinka představy o tom, jak má sex se ženou. Bylo to jako staré rčení Marka Twaina: „Manželství má mnoho útrap, ale celibát nemá potěšení.“ Jako nadržená osoba, žijící v celibátu, jsem si brzy uvědomil, že potlačování, opakování manter, práce s tělem nebo přijetí věroučného systému, že sex je špatný, situaci nejen nepomáhá, nýbrž ji ještě zhoršuje. Bylo to jako pokyn nemyslet na opici. Samozřejmě, když jste žádáni na ni nemyslet, musíte si opici představit, abyste věděli, na co nemáte myslet.
Jednoho dne jsem nicméně prožíval sexuální fantazii. Jelikož v místnosti jinak nikdo nebyl, uvědomil jsem si, že všechny ty příjemné pocity přicházejí z mého nitra. Odvrátil jsem pozornost od fantazie a zaměřil ji na vjemy samotné jako na energii. Došlo k závažné události – vstoupil jsem do hlubokého pocitu pokoje, útěchy a blaženosti. To bylo úžasné, protože v minulosti, kdybych měl takovou fantazii, honil bych se za fantazií vně sebe v domnění, že by mi mohla poskytnout příjemné vjemy nebo pocity. Uvědomění, že přicházejí ze mě a že tyto vjemy jsou moje a schopnost pohlížet na ně jako na energii celý můj prožitek transformovala. Později jsem našel pasáž ze starodávného textu, Vidžňánabhairavy:
„Jelikož se sexuálního uspokojení dosáhne prostě myslí, dokonce v nepřítomnosti ženy, je zřejmé, že rozkoš tkví uvnitř. Rozkoš, o níž by se mělo meditovat, je nezávislá na jakékoliv ženě (muži).“ (Singh, 1979:67)
O několik dní později, bylo kolem půl šesté ráno, jsem v chrámu recitoval sanskrtské mantry. Bylo to v Indii v polovině května a bylo horko!! Začal jsem se cítit zlostně a moje mysl začala vyvrhovat (nezamýšlena jakákoliv slovní hříčka) obrazy o tom, proč se cítím zlostně, tzn. „je horko, jsem unavený“. Náhle jsem odložil zpěvník a opět jsem zaměřil pozornost na hněv samotný. Viděl jsem hněv jako utvořený z energie. Zcela najednou došlo ke změně. Hněv se přeměnil. Rozechvěl jsem se blažeností. Při zpětném pohledu na tuto událost v roce 1983 jsem si „uvědomil“, co řekl Einstein, že „vše je prázdnota a forma je zhuštěná prázdnota“. Zakoušel jsem toto chvění nebo pohyb, jak se hněv ve své zpevněné podobě přeměnil zpět na energii a do prázdnoty. Forma hněvu (což byla energie), ustoupila zpět do prázdnoty (žádná energie).
Později jsem našel starý sanskrtský text, zvaný Spanda Karikas. „Spanda“ znamená božské chvění a „karikas“ se překládá jako lekce, tudíž Lekce v božském chvění. Opisem se tam praví, že pokud v okamžiku krajního hněvu, krajního smutku nebo krajní radosti, nebo pokud běžíš o život, že pokud by ses v tom okamžiku dokázal obrátit do sebe, zakusil bys spandu (božské chvění). To, co jsem udělal já, bylo, že jsem se obrátil do sebe odvrácením pozornosti od předmětu svých emocí, příběhu o důvodech proč, a zaměřil jsem pozornost na pocity v těle coby energii, a zakoušel jsem toto chvění. David Bohm říká, že svět je rozvíjení a zavíjení energie, prostoru, hmoty a času. Toto chvění bylo procesem rozvíjení a zavíjení, který jsem prožíval, když se mé emoce rytmicky pohybovaly od zjevného k nezjevnému, od zjevného k nezjevnému.
* Z pragmatického pohledu spočívá význam roviny 3 v tom, že získáváte sílu dostat se z pasivního postavení pozorovatele do aktivní pozice tvůrce. Když už jste například pochopili, že vytváříte svůj vlastní smutek nebo depresi či strach, můžete s tím přestat. Tento přechod nás vede ještě dále z hustého lesa newtonovského myšlení do širé svobody kvantového vědomí.
* Na rovině 2 jsme zakoušeli, že cokoliv, co v sobě pozorujeme – myšlenky, emoce, pocity atd. – sestává z energie. Na rovině 3 jsme zakoušeli, že jsme tvůrci svých zkušeností, a zakoušeli jsme aspekt hmoty fyzického vesmíru. Teď, na rovině 4, se učíme víc o aspektu času v našem vesmíru a o tom, že čas je koncept, který jsme stvořili. Na rovině 5 se pohybujeme nejméně známým aspektem našeho světa: stále přítomným prostorem. Na této rovině vstupujeme do kontaktu s neměnnou podstatou prostoru a zkoumáme, jak se tím setkáním mění naše zkušenost. * Jedna ze zásadních charakteristik, které odlišují tuto disciplínu od ostatních, je to, že ostatní disciplíny vyžadují, abyste v časovém rozvrhu prováděli určitá „cvičení“. V kvantové psychologii si můžete žít svůj život a vstoupit do prostoru pouhým přesunutím pozornosti.
* Jinými slovy: pozorovatel či svědek ducha (myšlenek, pocitů, emocí a asociací) nejen pozoruje myšlenky či emoce, nýbrž ve stejném okamžiku nějak vytváří to, co pozoruje. Tím chci říct, že myšlenka zvaná „nesnáším sám sebe“ zdánlivě vypadá, „jako by“ tu byla už odjakživa a žila vlastním životem. Ve skutečnosti však pozorovatel tajemným způsobem myšlenku vytváří aktem pozorování; pozorování je tvůrčím prostředkem pozorovatele. Řečeno ještě jednodušeji: aby mohl pozorovatel konat svoji práci pozorování, musí stvořit něco, co může pozorovat.
Na tomto bodě se Heisenbergův princip neurčitosti (o tom více později) stal něčím, o čem jsem mohl nejen přemýšlet, ale co jsem mohl i zakoušet. V podstatě říká, že skutečnost je tvořena pozorovatelem. Teď jsem skutečně zakoušel, že jsem nejprve tvořil myšlenky, které jsem pak pozoroval nebo vnímal během meditace. Mé znovuobjevení Heisenbergovy práce na experimentální úrovni mi znovu otevřelo oblast kvantové fyziky a vedlo mě k vývoji systému kvantové psychologie. Četl jsem znovu všechny knihy, které se mi dostaly do rukou. Závěry kvantové fyziky mi v hlavě kroužily kolem východních nauk, když jsem pomalu začínal vnímat, jak všechny systémy poukazují jedním směrem na společnou „pravdu“ základní jednoty všech věcí. Začínal jsem také chápat, jak integrovat kvantovou fyziku do západní psychologie, aby se „urychlilo“ řešení problémů, které jsem zakoušel já i moji pacienti.
* Na explicitní rovině se pozorovatel a pozorované (myšlenky, emoce, vjemy) zdají být rozdílní. V implicitním řádu jsou však jedno a totéž. Když jsem se zcela ocitl v tomto implicitním stavu vzájemného propojení, zmizela dělící čára mezi pozorovatelem/tvůrcem a pozorovaným/stvořeným a já přebýval v tiché plnosti.
Abych to vysvětlil blíže, na explicitní rovině se zdá, že se moje myšlenky liší od židle, má paže se zdá být jiná než vaše paže. Na implicitní rovině však existuje základní jednota nebo kvantová úroveň, na níž je vše spojeno se vším ostatním.
* Zpočátku jsem nebyl schopen setrvat v tomto „bezestavém stavu“ dlouho; v okamžiku, kdy jsem vědomí zaměřil navenek a znovu tvořil myšlenky a pocity a ztotožňoval se a splýval s nimi, vstoupil jsem zase do stavu, tvořeného pozorovatelem. Bylo však postupně snazší vstoupit znovu na implicitní rovinu nenarušené jednoty, kterou jsem navštívil. Nořil jsem se do ní v dobách stresu a únavy, a stejně tak, když se vše dařilo. Ačkoliv jsem se stejně tak často vynořil jako vnořil, stávalo se vědomí jednoty všudypřítomným věděním či přítomností, která vnášela ohromnou útěchu a mír do všeho, co jsem podnikal.
* Dr. med. Wilhelm Reich, tvůrce reichovské terapie, mnohými považován za otce práce s tělem, předložil již ve čtyřicátých letech teorii sexuality, která obstála ve zkoušce časem. Reich demonstroval, že sex nebo orgasmus má cyklický průběh, totiž napětí, nabití, vybití, uvolnění.
Můžeme to porovnat s emocionálním a myšlenkovým cyklem, uvedenými v kapitole 3, kde cítíme hněv nebo máme myšlenku – vytvoříme náboj, zaječíme si a pak se cítíme uvolněně. Reich měl za to, že je to zásadně důležité pro udržení individuálního a tělesného zdraví. Je třeba poznamenat, že Reich vyvolal takovou kontroverzi, že během druhé poloviny 50. let byly v New York City jeho knihy spalovány úřadem Federal Food and Drug Administration (regulační orgán pro potraviny a léčiva ve Spojených státech). Reicha poslali do vězení v Leavenforthu. Wilhelm Reich ve vězení zemřel. To ukazuje, jak kontroverzní a vysoce nabité je téma sexuality.
* Nežli se pustíme do praktické práce s hněvem, myslím, že je důležité, abych vylíčil historku o něčem, co se mi stalo, když jsem byl v Indii, a proč jsem k procesu připojil další krok.
V roce 1979, když jsem žil v klášteře v Indii, byly životní podmínky upraveny tak, aby „stupňovaly energii“ vyvarováním se hovorů a sexu, tím, že bylo jen málo jídla atd. Byla tam spousta emocionálních bolestí, protože nikdo neměl možnost úniku. Jsem si jistý, že jsme se všichni již někdy hněvali a pak si šli pro čokoládu nebo do kina nebo měli sex, abychom ten emocionální stav zvládli. Bez možnosti úniku jsem jednoho dne cítil takový hněv, že jsem tělo cítil jako v plamenech a jako bych hořel. Můj přítel Mark Mordin, který žil v Indii již dvanáct let, řekl: „Buď raději ohněm než palivem.“ Co jsem potom udělal, bylo splynout s oh-něm, raději než být tím, co je spalováno. Náhle jsem se cítil klidný, uvolněný a centrovanější. Od té doby, když pracuji s klienty nebo na seminářích, doporučuji lidem, kteří jsou přemoženi hněvem, aby si všímali, kde ve svém těle zakoušejí tuto emoci, a aby si všímali její velikosti a tvaru, protože emoce jsou utvořeny z energie různých tvarů a forem. Například hněv je jiná forma energie než láska. To znamená, že ačkoliv je hněv utvořen z téže energie jako láska, jeho tvar nebo forma, kterou zaujímá, je odlišná díky označení. Nakonec lidi žádám, aby byli zcela emocí. Splyňte s emocí coby energií.
Výsledky jsou úžasně mocné. Jedna klientka nedávno prožívala záchvaty strachu. Zeptal jsem se jí: „Kde v těle prožíváte strach?“ Odpověděla: „V hrudi.“ Řekl jsem: „Všímejte si velikosti a rozměrů strachu.“ Řekla: „Má celkem zvláštní, ne docela oválný tvar.“ Řekl jsem: „Buďte zcela strachem. Spíše než tím, kdo má strach, buďte strachem coby energií.“ Odpověděla: „Páni! Cítím se soustředěněji, uvolněněji, víc sama sebou.“
* V Indii, a hlavně během posledních pětadvaceti let na Západě, se tantrická jóga stala uznávaným pojmem, týkajícím se práce se sexuální energií. Mělo by se ovšem poznamenat, že existuje 112 jógických tanter nebo technik, které mají cvičícího uvést k „rozšíření vědění“. To poznamenávám, protože sexu se týká méně než 1% tantrické jógy. Téma sexuality je nicméně tak silně nabité, že tantrická jóga se na Západě prodává díky tomu, že je spojována se sexem, ačkoliv sex představuje ve skutečnosti méně než 1% její aktuální praxe. Propagace sexu coby tantry je navíc oblíbený komerční postup, používaný indickými „guruy“.
V práci se sexuální energií a v tantrické józe v její nejčiřejší podobě se však na sexuální energii nepohlíží jako na odlišnou od jiných energií. „Sexuální energie“ se nepovažuje za špatnou, nečistou nebo za něco, co by se mělo potlačovat. Na druhé straně se na „sexuální energii“ nepohlíží ani jako na něco, co by bylo bezpodmínečně zapotřebí vyjadřovat. Normálně, jak bylo zmíněno výše, máme jen polaritu voleb: vyjádřit (chci, měl bych) a potlačit (neměl bych, raději ne). Tato polarita, jak všichni víme, vyvolává konflikt, který se každého z nás už někdy dotkl. V tomto přístupu je však sexuální energie dovolena, připouští se a je pozorována jako to, co je: energie jiné formy než energie hněvu nebo smutku nebo dokonce než hmotných předmětů (o tom více později).
Tantrický sex nemá za cíl orgasmus. Je o tom, co praví definice tantry: „rozšíření vědění“.
V reichovském orgastickém cyklu se energie vybíjí.
V tantrickém sexu je však napětí a náboj; pozornost se obrací a na pocity se
pohlíží jako na energii. Všímejte si, co se děje. Lze to vidět a ilustrovat takto:
Když pohlížíte na sexuální vjemy jako na energii, dosáhne se stabilní hladiny. Pak prostřednictvím sexuální aktivity náboj opět zvýšíte a v okamžiku nabití obrátíte pozornost a opět vnímáte pocity jako energii na další úrovni. Práce na vyšších a vyšších hladinách bez vybití energie způsobuje „rozšíření vědění“, což je tantra.
O tomto předmětu bylo napsáno mnoho knih, a nedokážu říct, co se děje u ženy. Muž však, pokud vidí sexuální energii jako energii a úrovně, obvykle ztratí erekci. Pak musí sexuální proces pokračovat, aby se znovu vytvořil náboj. Účel rozšíření vědění musí být jasný, jinak dojde k vybití (orgasmu) v raném stádiu.
Ve starodávném indickém textu je nádherná pasáž, převyprávěně: „Kdyby se člověk dokázal v okamžiku orgasmu obrátit do sebe (a pohlížet na vjemy jako na energii), zakusil by božské pulzování.“ Věta, která je vypuštěna, zní: „Kdyby sis v okamžiku orgasmu dokázal vzpomenout.“
* V psychoterapii se klientovi často nabízí nové rozhodnutí přes staré rozhodnutí. Například když se někdo rozhodl, že „mužům nebo ženám se nedá důvěřovat“, mnoho způsobů terapie nabízí přerozhodnutí „někdy se mužům/ženám dá důvěřovat“ nebo „důvěřovat je v pořádku“ nebo podobně. Tento pokus o nové uspořádání prožitků novým uspořádáním přesvědčení obvykle přináší minimální výsledky.
Princip: Jakmile pozorovatel vytvoří přesvědčení, je první přesvědčení nejsilnější. Proto vytváření nových přesvědčení přes dřívější přesvědčení stupňuje konflikt.
Doufáme, že tento princip vysvětluje částečné selhání jak u „přerozhodnutí“ v psychologii, tak u „myšlenkové afirmace“ myslitele nového věku. V obou případech tvoří pozorovatel nežádoucí přesvědčení jako „svět je nebezpečný“ a snaží se změnit přesvědčení na „svět je bezpečný“. Pokaždé, když napíšete, ujišťujete se nebo znovu rozhodujete, že „svět je bezpečný“, posilujete tím opak. První rozhodnutí si musíte udržovat, abyste věděli, co nechcete.
Vezměme jiný příklad. Přijde klient/ka a stěžuje si na neschopnost zacházet s autoritou. Během sezení řekne: „Nechci být jako maminka/tatínek; rozhodl/a jsem se být jiný/á.“ Z kvantové perspektivy musí tato klientka podržet „maminku/tatínka“ ve vědomí, aby stále věděla, jaká nechce být. První výtvor je dojem „maminky/tatínka“ a druhý, vytvořený jako protiklad, je „nechci být jako oni“. Dochází ke dvěma věcem. Za prvé – pod tlakem zní dospělí přesně jako jejich matky a otcové (první vytvořený dojem). Za druhé, pokud mají být obě reality pozorovatelem udrženy, může se „maminka/tatínek“ projektovat do vedoucího, manžela, manželky nebo úředníka u úvěrové banky. Jiný scénář by mohl být ten, že jako vedoucí nebo v postavení s autoritou se osoba stane přesně takovou jako „maminka/tatínek“, vyfiltruje jiné informace a vnímá zaměstnance jako bezmocné děti, druhý vytvořený dojem.
To jsou příklady, jak pozorovatel tvoří různé bubliny a životní zkušenosti prostřednictvím těchto struktur. * Kvantová psychologie® vybízí čtenáře k tomu, aby spíše cvičil a prováděl cvičení a kontemplace, než aby je jen tak četl. Kvantová psychologie® není sportem pro diváky... Když vám nějaké ze cvičení nesedí nebo nefunguje, přejděte k dalšímu – neznamená to, že byste nebyli dost vyvinutí nebo že byste toho ještě nebyli schopni, znamená to prostě, že se to cvičení pro vás nehodí a pokračujte tedy dalším.
A na závěr dvě zajímavá cvičení:
* Kvantové cvičení 23 *
* * Kvantové cvičení 59 * Pozorovatel a pozorované vystupují i ustupují společně.
|
|||||
|
* |
|||||
|
Kniha má 272 stran a stojí 259 Kč. |
|||||
|
|
|
|
|
|
|
||||
|
|
||||
|
||||